Vlastní démony

17. listopadu 2018 v 19:29 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Pamatuju si okamžiky jen pár let zpět. Část života mi je utajená. Nevěděla bych, kdy a jak jsem se tu ocitla. Člověk se ale narodí víckrát. Jednou fyzicky a pak mnohokrát psychicky. Ptám se, kdy jsem se vzbudila s démonem vedle sebe?

Kdy se mnou strávil první noc? Sama ale tuším alespoň přibližné období. Geny člověk nezapře, i kdyby chtěl. Malá změna jde, v tom měla pravdu. Někdy je však základ moc silný. Chvílemi doufám, chvílemi nepíšu, chvíli žiju a někdy i vidím světlo. Někdy.

Snažím se zbavit svého démona, snažím se zbavit svého Tylera. Nepomůže ale spánek ani bdění. Tělo je na pronájmu a já nemůžu vystěhovat nájemníka.

Sedím na kolotoči a snažím se zaostřit na jeden bod, vidět aspoň kousek pevné reality. Zrak i myšlenky jsou skryté za mlhou, za kapkami deště, za kapkami slz. Dívku, která zabíjela monstra, začalo vlastní monstrum zabíjet.

Demons come at night and they bring the end,
demons are a girl's best friend.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama