Komplexy démonů

28. listopadu 2018 v 22:17 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Stojím v chladu, klepu se, držím se zkřehlými prsty obarveného zábradlí. Dolů je to jen kousek a přitom snad dostatečně daleko. Jen tak krátká cesta ke štěstí...

Došla jsem až do takové fáze, kdy jsem byla asi šťastná. Všechno začalo být v pohodě... Dokud nespadl jeden dílek domina a nezačala se valit lavina. Mám ráda psaní si s lidmi, mám ráda internet, a když najdu něco adresované mně jen o trochu později - není to o nic lepší. Je to jako kdyby nedávno někdo vystřelil a kulka ke mně teď doputovala.

Můžu tancovat, můžu běžet, ale neuteču před sebou. Neuteču před svými komplexy, neuteču před svými strachy a omyly. Nyní nezáleží na tom, jestli budu vzlykat blízko u nebe, nebo zoufat krok před peklem. Nakonec stejně nebude sloužit ďábel anděli.

Líbáme básníky a automaticky věříme, že budeme v jejich básních.
Chyba.
To oni budou v našich.

Close your eyes, fall asleep,
broken promises that you never keep,
drift away tonight,
just drift away tonight!
 


Komentáře

1 Krusaidr Krusaidr | E-mail | 28. listopadu 2018 v 23:24 | Reagovat

„Neuteču před svými komplexy“, hmm to je docela k zamyšlení, jestli je to vůbec možné. Jinak hezká práce.

2 Nakira Nakira | E-mail | Web | 29. listopadu 2018 v 6:40 | Reagovat

[1]: Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama