Jen pro Tebe

24. listopadu 2018 v 1:11 | Nakira |  Dopisy Nikomu
Zdravím tě,

Píšu Ti v těchto nočních hodinách jen z prostých důvodů, po ne tak dlouhé, zato vcelku zásadní konverzaci. Napřed je důležité ale něco zdůraznit: ať se stane cokoliv a kdykoliv, nikdy bych Tě nenazvala debilní a neotočila se k Tobě zády. Čestný skautský od ne-skauta!

Víš, vzpomínám. Na Klusání, klusání, natáčení prvních videí a šneky ze smůly na třešni. Je to už nějaká doba, co? A smůlu mi to nikdy nepřineslo. A když si vzpomenu na ty všechny hádky kvůli blbostem... Ale to hlavní vím - vždycky jsme nakonec zůstaly. To je nejdůležitější.

Často jsem seděla doma a četla si dopisy od tebe. Občas s nechápavým pohledem nad cizími slovíčky, jindy vysmátá u vzpomínek. Avšak nikdy ne s pravou nenávistí. Někdy rozhádané kamarádky, jindy pomalu odcizující se osoby. Vzdalování nás nakonec možná sblížilo o to víc.

Říkám si, že nemá cenu přemýšlet, co bylo. Doteď mám napsaných pár lístečků z impulsivního nápadu zapisovat naše cíle. Nač je ale zapisovat, když je můžeme rovnou žít?

Těším se na procestované kilometry a vykřičené hlasivky na koncertech, na klidné noční hovory i obyčejné dohady.
Mám Tě ráda.

"Now this is not the time or the place,
for a broken-hearted,
'cause this is the end of the rainbow,
where no one can be too sad..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama