Jak to říkal?

27. září 2018 v 19:29 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Sedím na posteli, třesu se, zkouším si vzpomenout, jak dýchat? Jak že to říkal? Že s námi půjde kamkoliv a kdykoliv?

Zkouším si vzpomenout, kudy jsem se přišla, abych se rychle vrátila jen o kousek zpět a vešla na jinou cestu. Cestu, která nepovede k tomu, kdy člověk sní o vlastní smrti a následném pohřbu. Kdy nesní o tom, co by se vůbec změnilo, jestli by to bylo něco důležitého.

Další prasklina. Další v rozpraskaném srdci, kde stačí sebemenší rána, aby se rozsypalo na kousíčky, které už se neslepí. Drobná jinovatka se zachytává na úlomcích skla a konečně vypadá jinak, než sklo z okna, vázy,... Vypadá výjimečněji.

Odvděčuji se lidem, co mi kdy pomohli. Už jsem jich několik obešla, a neustále pokračuju. Chystám se a nechávám v noci stékat slzy po tvářích.
 


Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 28. září 2018 v 10:14 | Reagovat

držím palce! <3

2 Nakira Nakira | E-mail | Web | 29. září 2018 v 12:40 | Reagovat

[1]: Děkuji, i když už téměř není k čemu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama