Uvědomění si prohry

3. srpna 2018 v 0:50 | Nakira
Tak moc děsivý pocit, jít temnou chodbou.
Neustále pocit mít někoho těsně za zády.
Nutkání všude posvítit si aspoň trochu.
Dokud necítíš démony ve zbylé tmě.
Pak při vědění, že všichni blízcí spí:
Uvědomění moci, co život může,
uvědomění možnosti, co s ním.
Pocit, že nic nemůže zastavit:
utahující se lanovou smyčku,
hrst tabletek různých barev,
lesklé ostří přes temné žíly,
skok "s padákem" bez něj.
Chci jen vyjádřit bezmoc:
že nejen plíce ochabnou;
že já se stanu potravou;
že oči se už neotevřou;
že oni tu zůstanou dál;
touhy, přání, vše také.
Žádné splněné cíle.
Žádné vítězství.
Jen proher pár.
A nakonec i
prohraná
válka.
 


Komentáře

1 Martina Martina | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 7:34 | Reagovat

Ten nápad s tím postupným smrskáváním se mi líbí, hezky vystihuje téma básně.

2 Lucienne Lucienne | Web | 9. srpna 2018 v 16:16 | Reagovat

Tyhle tvoje grafické básně už mi chyběly. :D Opět skvělá práce, až mě z ní mrazilo, zvlášť na začátku. Úžasné.

3 Nakira Nakira | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 12:25 | Reagovat

[1]: Děkuji.

4 Nakira Nakira | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 12:25 | Reagovat

[2]: Díky, jsem ráda, že neovlivní jen mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama