Řetězem pro vlastní záchranu

12. srpna 2018 v 13:33 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Sedím před notebooku a ujišťuju se, že ještě dýchám. Když se vidím v odrazu obrazovky, spatřím jenom prázdnou schránku s očima bez jakéhokoliv náznaku citů, pocitů. Řinou se z nich slzy bez důvodu, bez většího smyslu, jako když se vyschlá řeka opět setká s vodou a krajinu začne rušit vodopád. Nemůžu skoro psát, nemůžu psát o tom, co cítím, jinak bych se celá roztekla v slzy.

Zajímalo by mě, proč si lidi, které mám ráda, myslí, že nemám. Naopak u lidí, které ve svém životě nechci, se jich zbavit nemůžu... Jedno objetí, to je to jediné, co bych teď chtěla. Možná od pár konkrétních lidí, možná ani na tom nezáleží, jen potřebuju navázat provázek, než se lano přetrhne... A že to nebude dlouho trvat.

Cítím se jako kdybych už byla rozhodnutá, a letěla z vysokých pater domů dolů, a kus nad zemí se chtěla zastavit... Zmítají se ve mně pocity, když jdu v noci po tmě po domu, když mám neustále pocit přítomnosti někoho dalšího, nezvaného, neznámého. Strach, že na mě někde ve tmě číhá jen utrpení, stačí krok vedle, a budu na přímé cestě do hrobu.

Sama se imaginárním řetězem připoutávám, abych neodešla, abych zůstala, ale co zmůže jeden řetěz proti spoustě důvodů k útěku, a ještě věcí spoustě důvodů, proč se nevrátit? Jsem unavená, ale spánek nenapraví. Mám hlad, ale jídlo nepomůže. Žiju bolestí, ale prášky nezachrání.

Jen dodám, že než se Alenka dostala do Říše divů, spadla...

People hearing without listening,
people writing songs that voices never share.
And no one dared,
disturb the sound of silence.
 


Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:45 | Reagovat

Život není peříčko a virtualita na internetu je někdy útěkem před ním. Alenka v Říši divů spadla, ale zvedla se...

2 ayalla ayalla | Web | 18. srpna 2018 v 0:13 | Reagovat

Nikdy nedovolím aby se ani poslední provázek přetrhl! Protože vždycky tu je ta naděje, i když možná okem nespatritelna, i když velice malá, možná by sis řekla až nepodstatná, ale je tu. A já s ní <3
Drž se.

3 Nakira Nakira | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 17:10 | Reagovat

[1]: Ano, to právě je, ale někdy se realita moc mísí do virtuality..

4 Nakira Nakira | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 23:12 | Reagovat

[2]: <3

5 Lucienne Lucienne | Web | 22. srpna 2018 v 10:13 | Reagovat

Páni, z poslední věty mě až zamrazilo v zádech.
Přeju hodně síly. Ono se to teď v té tmě nezdá, ale svítání pořád existuje.

6 Nakira Nakira | E-mail | Web | 27. srpna 2018 v 13:12 | Reagovat

[5]: Děkuju.

7 Nowa Nowa | 28. srpna 2018 v 19:33 | Reagovat

Alence pobyt v kraji divů pomohl. Možná tenhle pád může pomoct i tobě?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama