Nic víc jsem nechtěla.

3. srpna 2018 v 19:05 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Článek je přiřazen k tématu týdne "Komu dát místo v srdci?".

Stojím před zrcadlem, sleduju ruce, jak se chvějí mnohem víc než normálně. Zhluboka dýchám, počítám, co mám.
Mám tři možnosti. Někteří by je možná odhadli.
Jen jsem potřebovala, abych nebyla vždycky ta druhá.
Chtěla jsem vidět jeden pohled do očí, pochopení, a aby mi ten někdo věřil; nenechal mě vidět cestu z domu, ze zahrady, jen tak "ven"; a taky aby viděl, že nejsem v pohodě.
To všechno bych moc chtěla.
Ale nikdo z okolí tu nevidí, jak strašně moc potřebuju pomocnou ruku. Ne bavit se, když pevně stojím na zemi, ale chytit za ruku, když mi klouže na hraně útesu.
Chtěla jsem toho tolik?

Look into my eyes,
it's where my demons hide...
 


Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 9. srpna 2018 v 16:22 | Reagovat

Ta písnička k tomu textu krásně sedne, zvlášť ty dva veršíky, které jsi napsala. Vím, jaké to je, chtít něco tak malého tak zoufale a trpět tím, že prostě nikdo neví a nevidí. Moc krásně jsi to vykreslila.

2 Nakira Nakira | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 17:14 | Reagovat

[1]: Teoreticky to není nic malého, ale stačí malinký čin, a hned se všechno k dobrému změní... Tedy, ne vždy k dobrému.

3 ayalla ayalla | Web | 18. srpna 2018 v 0:18 | Reagovat

Jak málo někdy stačí.. ale lidi jsou dost často slepí, a to si myslí že vidí vše. Možná kdyby se nekoukali jen na jejich stranu ale občas nahlídli i k ostatním, bylo by to jinak. Ale proč se namáhat, že jo?

4 Nakira Nakira | E-mail | Web | 30. srpna 2018 v 10:11 | Reagovat

[3]: Přesně tak, člověk nemá právo na pochopení od většiny lidí x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama