Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 8. července 2018 v 13:04 | Reagovat

Páni, opět skvěle vyjádřené. Mě až děsí, jak strašně moc těm pocitům rozumím, každému tvému článku.
"Teď je to nejhorší," to jsou zrádná slova. Stejně jako: "Tak, to nejhorší už je za mnou." Nevím, kolikrát jsem si je napsala do svého deníku, jen proto, abych je později napsala znovu, protože to bylo horší. Jakoby vždycky mohlo být hůř...
A to s tím útěkem od každodenního života, někde se starými přáteli, to je taky ryzí pravda. Funguje to přesně tak, jak píšeš.
Asi můžu říct jen... díky za sdílení těch pocitů.

2 Nakira Nakira | E-mail | Web | 8. července 2018 v 22:09 | Reagovat

[1]: Jak jinak, nemáš zač. Deník už dávno nevedu, tak nějak místo něj využívám tenhle malej svět z papíru :)
Kdoví, jestli to není víc na škodu než užitek.

3 Lucienne Lucienne | Web | 9. července 2018 v 20:39 | Reagovat

[2]: Vedu stejné úvahy. Mám pocit, jakoby mi to psaní chvilkově pomohlo, ale pak jsou všechna ta napsaná slova nějak těžká, jak je vláčíš s sebou.

4 Nakira Nakira | E-mail | Web | 10. července 2018 v 18:03 | Reagovat

[3]: Člověk se vypíše a po chvíli je to zpět...

5 Black Blood Black Blood | Web | 23. července 2018 v 17:53 | Reagovat

Jo vypisování duše a srdce na chvíli to pomůže a pak znovu a znovu

6 Nakira Nakira | E-mail | Web | 24. července 2018 v 14:29 | Reagovat

[5]: Zrovna takhle jsem to nemyslela, pomáhají přátelé atp., ale jen nějakou dobu, pak přestane pomáhat i to. Psaní mně osobně pomáhá nejvíc a je tu vždycky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.