Poslední pocit

8. června 2018 v 23:44 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
Chodíme jako mrtvoly bez duše, cítíme, jak se to blíží. Jak se začíná svírat hrdlo a nejde se nadechnout. Jako kdyby vzduch už neměl kudy procházet. Jako kdyby plíce zaplavovalo čím dál více vody.

Plaveme, tedy, snažíme se plavat, přičemž celou dobu klesáme stále níž, dokud nás neviditelné závaží nedostane až na prašné dno, bez jakéhokoli štěstí v neštěstí, jen slaná voda, bez korálových útesů a splněných snů.

A takhle žije skoro každej, nejvíc ti, kteří tak rozhodně nevypadají. A je jedno, jestli bezesné noci tráví hudbou, filmy - nebo čímkoliv jiným, ať už více či méně pravděpodobným.

Jsme holt mrzáci. Byli jsme, jsme, a ještě dlouho budeme. Každý se svými vadami, se svými hříchy, se svými démony.

A démonů se rozhodně nezbavíte na počkání.
 


Komentáře

1 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 11. června 2018 v 15:52 | Reagovat

nejvíc ti, kteří na to nevypadají - jo, tos trefila hřebíček přímo na hlavičku :-/

2 Lucienne Lucienne | Web | 13. června 2018 v 19:29 | Reagovat

Jeden mrzák se tady hlásí, já ty bezesné noci trávím hudbou. :'D
Pěkný článeček, bohužel je to pravda. A démonů se nejen nezbavíme na počkání, ale většiny z nich se pravděpodobně nezbavíme nikdy.

3 Nakira Nakira | E-mail | Web | 15. června 2018 v 21:48 | Reagovat

[1]: Pod svícnem je největší tma.. ;)

4 Nakira Nakira | E-mail | Web | 15. června 2018 v 21:49 | Reagovat

[2]: Díky nim není člověk naštěstí pořád sám... Nebo naneštěstí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama