(Ne)city v bouřce

17. dubna 2018 v 14:24 | Nakira |  Pocity zbytku srdce
It was only just a dream...
What?!

Sedím na lavičce. Sluchátka v uších, muzika hraje tak nahlas, jak nejvíc to jde. Černý, už dlouho nošený džíny, šedočerná mikina, kapuca - jak jinak - zarytá hluboko do čela. Tmavě hnědé prameny vlasů se komíhají ve větru, občas je možné zahlédnout i pár červených proužků.
,,Kolik je?" ptám se sama sebe v duchu, ačkoliv vím, že se neptám na čas. Proč bych jinak zírala na hodiny, ne?

Nervózně poklepávám falešnými converskami o chodník a myšlenky se točí v hlavě, jedna střídá druhou, až vše ztichne - asi jako gramofonová deska, když dohraje.
Šedí lidé bezcílně bloumají okolo mě. Když už si všimnou té dívčiny, jež se snaží jít proti davu, dělají, že ji nevidí. Co si to vůbec dovoluje, tohle zkoušet? Avšak, proč to řešit, brzy stejně zešedne, ne?
K čemu to vlastně dělá? Stejně je součástí společnosti. Dneska ji potkáte, zítra zapomenete. Dnes možná černá ovce, ale vlk si nevybírá. Je mu jedno, jestli je ta ovce slavná nebo chudá, mladá nebo stará, jestli je nebo není matka, či zda je černá nebo bílá. Prostě ji sežere!
Až se nakonec zvedne, těžko - ale zvedne se. Pomalu dojde až k mostu. Všechny ty zámky na něm!
V+B, T+H nebo Š+P. Prostě dva lidé. Dva normální (ve svých možnostech) lidi, kteří se mají natolik rádi, že zahodí klíčky od zámku lásky, aby byl navždy neodemčen.
Jenže i těžší zámek jde vyháčkovat.

Stačilo, aby se vyhoupla na zábradlí.
,,Copak, došlo ti už, že tě nikdo nechce?" zase se jen tak objeví a začne se svými řečmi. Stojí hned vedle mě. Přišel kvůli mě. Stačilo, aby natáhl svou ruku k mé, abych ucukla.
,,Už se mě nedotkneš!"
,,Vždyť já nic nedělám. Jenom se ti snažím pomoct. Udělej to. Uleví se jak tobě, tak i jim!"
To byla poslední kapka. Rozběhla se, seč ji síly stačily. Mikina už dávno nezvládala liják, který znenadání přišel. Možná je pravda, že nálada se někdy rovná počasí.

Přes cáry vody ji přesto viděla. Mosazná brána, na níž byla na ceduli doba otevření.
Ji ale nezastaví papír. Ji zastaví až kamenný náhrobek, osamocený, přesně ve skrytém koutu hřbitova.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama